Dlouhý, široký a bystrozraký

Nedávno jsme vedla dceru s její kamarádkou do školy, a když jsem se na nás podívala, napadl mě tenhle příměr. Ačkoliv mnozí tipují, že dcera chodí tak do páté třídy, je teprve ve třetí. Automaticky sedí v poslední lavici, protože by přes ní někdo neviděl, a vedle ní sedí hubený spolužák, aby se spolu do lavice vešli. Nemůže za to, já sama nejsem žádný drobeček a její biologický otec byl kus chlapa, takže geny nezklamaly. Naopak její kamarádka je typické dítě dnešní doby „značka XS“, kdy při větší fantazii by sociální pracovnice mohla podat návrh na šetření ve věci podvýživy.
Před školou klasická scéna – žádná pusa (o tu jsem se pokusila jednou a pochopila, že bych tím dceru katapultovala na nejnižší žebříček společenské přijatelnosti u spolužáků) a vlažný pozdrav (přece jen jsem matka) a rychlý odchod (radši ať není vidět, že k sobě patříme). Při pohledu na ostatní děti jsem zjistila, že oni dneska snad neexistují normální děti! Myslím tím akorát velké, akorát malé, akorát hubené, akorát tlusté. Takže v roli bystrozrakého jsem obstála:)

Autor příspěvku: admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *