Dětství strávené bez stálého domova. Matky popisují, jak složité je v současnosti získat a udržet si běžné nájemní bydlení. Od kauce až po předsudky. Často proto matkám nezbývá než střídat azylové domy.
Dvanáct let neustálého stěhování s dcerou a synem mezi azylovými domy, přebýváním u rodiny a nájmem, který si nezvládala udržet, popisuje paní Petra klidným, věcným až odevzdaným hlasem bez lítosti.
V jeden okamžik ale odhalí tlak, kterému denně čelí. „Strašně mě to děsí… co bude dál,“ poznamená během popisu, že v azylovém domě v Žamberku je už půl roku, což znamená, že opět musí řešit, kam se přestěhuje za dalších šest měsíců.
Matky – nechtěné nájemnice
I kdyby se Petře podařilo na nové bydlení finance získat, naráží na další úskalí. Matky s dětmi nejsou vnímané na trhu s bydlením jako spolehliví nájemníci.
„Když vidí mámu samoživitelku s dvěma dětmi, tak pro ně nejste spolehlivý člověk, který bude mít každý měsíc zaplacený nájem. I když se snažíme, co to jde,“ říká Petra.
Souhlasí s ní Dana Pavlousková, ředitelka Klubu svobodných matek. Popisuje, že často matky naráží na předsudky, že jsou nespolehlivé. „Odmítají single rodiče. Samotné označení riziková nájemnice, které je běžné pro vnímání samoživitelek, ještě ztěžuje jejich situaci, protože zde panuje obava, že nebudou schopné hradit nájemné v případě výpadku zaměstnání nebo nemoci. A když si představíte samoživitelku se psem, je téměř sci-fi najít pro ni jakýkoliv podnájem,“ říká Dana Pavlousková.
Celé znění článku ZDE
