Druhá série příběhů z azylových domů: Maminka Petra

Petra s dětmi Tobiasem a Laurou prožila dvanáct let života, kdy se jejich domov neustále měnil. Přecházeli z jednoho azylového domu do druhého, pobývali u příbuzných nebo v krátkodobých pronájmech, které si Petra často nemohla udržet. Její život byl plný nejistoty, přesto vždy hledala způsob, jak zajistit dětem střechu nad hlavou a co nejstabilnější zázemí.

Do azylového domu se dostala kvůli finanční tísni a nemožnosti sehnat dlouhodobý pronájem, který by zvládla sama financovat. Azylový dům jí poskytl jistotu střechy nad hlavou a prostor, kde mohla začít stabilizovat svůj život, najít práci a postupně znovu nabrat sílu.

Petřin příběh ukazuje, jak složité je pro matky bez stabilního zázemí získat vlastní bydlení. I při práci a snaze si pronájem zajistit bývá problémem hlavně výše kauce a prvního nájmu. Právě tento krok bývá pro mnoho rodin nezdolnou překážkou. Kromě toho jsou matky s dětmi na trhu s bydlením často vnímány jako méně spolehlivé nájemnice, což hledání bytu ještě ztěžuje.

„Chtěla bych Vám moc poděkovat, že jsme to byli právě my tři, kteří dostali šanci na nové bydlení. Jsme s dětmi moc šťastní za to, že máme naše DOMA, kam se můžeme vracet. Děti mají svůj prostor, svůj pokoj, kde mohou trávit svůj volný čas. Strašně moc všem děkujeme, moc si Vaší pomoci vážíme.

S pozdravem maminka Petra s dětmi Tobiasem a Laurou.“

Petře a jejím dětem jsme pomohli s úhradou kauce a prvního nájmu. Po dvanácti letech neustálého přesunu mezi azylovými domy a krátkodobými pronájmy může Petra poprvé po dlouhé době říct, že její rodina má svůj vlastní domov a šanci začít znovu.

Její příběh ukazuje, jak zásadní je systémová i lidská podpora sólo rodičů, kteří se ocitnou v krizové situaci, a že i malé kroky mohou znamenat začátek velké změny.