Příběhy maminek z azylových domů často začínají ztrátou, která zasáhne celý jejich život. Takový je i příběh paní Jany a jejích dvou synů, Matyáše a Dalibora.
V prosinci roku 2024 zasáhla rodinu tragická událost. Po vážném úrazu zemřel tatínek chlapců. Ztráta blízkého člověka obrátila jejich život naruby a zanechala hlubokou bolest, se kterou se učí postupně žít. Matyáš i Dalibor docházejí k paní psycholožce, která jim pomáhá tuto těžkou životní zkušenost zvládat.
Paní Jana zůstala na výchovu svých synů sama. Navzdory vlastnímu zdravotnímu omezení a částečnému invalidnímu důchodu se snaží zajistit rodině stabilitu – pracuje na poloviční úvazek a dělá maximum pro to, aby kluci měli zázemí, jistotu a pocit bezpečí.
Dopady této tragédie se však promítly i do jejich životní situace. Paní Jana se postupně dostala do obtíží, které vyústily až ve ztrátu bydlení. Se svými syny tak musela odejít do azylového domu. Ani v této chvíli se ale nevzdala a dál hledala cestu, jak pro své děti vytvořit skutečný domov.
Díky podpoře se podařilo zajistit prostředky na kauci i první nájem. Paní Jana tak mohla udělat důležitý krok – opustit azylový dům a začít znovu ve vlastním bydlení. Dnes má Jana s Matyášem a Daliborem svůj nový domov. Místo, kde mohou společně zpracovávat minulost a zároveň se dívat dopředu s nadějí.
Po všem, čím si prošli, jim přejeme především klid, stabilitu a čas, který pomáhá hojit i ty nejhlubší rány. 💛
