Bezplatná infolinka 800 99 55 11
Je brzy ráno. Děti ještě spí, ale Gabriela už jim připravuje svačiny a chystá se do práce. Potřebují vyrazit ideálně bez zpoždění, protože každá minuta navíc může znamenat problém. Pracovní den samoživitelů provází jedna společná obava, telefon ze školy nebo školky „Péťovi není dobře, přijeďte si pro něj.“ Jenomže kdo? Co na to zaměstnavatel? A co potom výplata nebo nájem?
Po návratu domů přitom pracovní den zdaleka nekončí.
Rodič samoživitel začíná druhou směnu. A když se něco pokazí, častokrát není komu zavolat. Právě v tom podle ředitelky Klubu svobodných matek Dany Pavlouskové spočívá jeden ze základních problémů. „Achillova pata samoživitelství je, že ten člověk je jeden. Je to tvrdý boj něco za něco,“ říká.
Maminka Gabriela z Pardubicka má oproti jiným rodičům výhodu, že její zaměstnavatel je k samoživitelkám vstřícný, většinovou část práce může dělat z domova. Ani tak ale není vždy jednoduché skloubit ji s péčí o dvě děti.
Nejednou přijela kvůli zdržení v práci do družiny na poslední chvíli. „Pracovní dobu mám flexibilní, ale jsou dny, kdy to prostě nejde. Stávalo se, že jsem přijela do družiny třeba s dvouminutovým zpožděním a obě děti už tam byly poslední. Družinářka mi pohrozila, že pokud se to bude opakovat, bude to řešit OSPOD. Cítila jsem se hrozně,“ popsala redakci iDNES.cz.
Mnohem tvrdší zkušenost má maminka z Orlickoústecka. Po mateřské narážela při pohovorech na otázky ohledně dětí a hlídání. „Rozesílala jsem životopisy, chodila na pohovory a vše se zdálo být v pohodě, ovšem do chvíle než jsem řekla, že mám dítě. Vždy mi jen řekli, že se ozvou. Pak už se nikdo neozval,“ vzpomíná žena, která si přála zůstat v anonymitě.Práci nakonec našla. S příchodem podzimu ale začal syn marodit stále častěji. „Po několikátém ošetřováku si mě zavolal vedoucí a řekl mi, že pokud to takhle půjde dál, rozloučíme se. Propadla jsem panice, nemohla jsem o tu práci přijít. Platila jsem byt, školu a hromady dalších výdajů,“ popisuje.
Situace zašla tak daleko, že ze strachu o pracovní místo posílala syna do školy i ve chvíli, kdy se necítil nejlépe. „Zpětně je mi z toho na nic. Stejně to vždy dopadlo tak, že jsem s ním o dva dny později doma zůstat musela, protože měl horečky,“ dodává.
Právě podobný začarovaný kruh podle Pavlouskové rodiče samoživitele často dostává do finančních problémů. Vydělávají, aby pokryli běžné výdaje, ale na rezervu už nezbývá.„Většinově je to finanční rozpočet nula od nuly pojde. Například matka samoživitelka vydělá maximum, aby pokryla veškeré výdaje, ale co vydělá, to zase vydá. Pak stačí jeden nečekaný výdaj, například rozbitá pračka a najednou je průšvih,“ říká.
Podle ní přitom není namístě automaticky mluvit o finanční negramotnosti. „Lidé mají často tendenci říkat, že si má ten rodič našetřit, ale ono opravdu není z čeho ty finanční rezervy vytvářet,“ dodává.
Počet žádostí o pomoc neklesá
Právě tady se podle Pavlouskové ukazuje jeden z největších paradoxů samoživitelství. Nejde jen o peníze nebo nedostatek času. Rodiče se potýkají také s tím, jak na ně nahlíží společnost. Matky a otcové nejsou posuzováni stejně.
„Když vedle sebe postavíme matku samoživitelku a otce samoživitele, u matky se automaticky lehce zvedne obočí. Otec samoživitel je naopak pro mnohé hrdinou. Společnost je rozhodně neměří stejným metrem,“ řekla a zároveň doplnila, že mezi lidmi stále přetrvává představa, že si za svou situaci mohou matky samy, ačkoliv tomu tak vůbec být nemusí.
Na organizaci se přitom neobracejí jen matky, ale i otcové. Ti však tvoří přibližně jen tři procenta. „Je velmi alarmující, že počet žádostí o pomoc neklesá. Dnes se na nás obrací zvýšené procento lidí, které by třeba ještě rok zpátky nenapadlo, že se v podobné situaci ocitnou,“ přiblížila ředitelka Klubu svobodných matek, který dlouhodobě pomáhá rodičům samoživitelům.
Celý čánek ZDE. zdroj IDNES.cz