Ano, ano, ano

Ano, ano, ano

Už jste slyšeli o novince, která se jmenuje Yes Day neboli Ano den? Je to americká psychologická novinka pro výchovu dětí. Popravdě samotnou by mě to ani nenapadlo vyzkoušet, nejsem blázen, ale vsadily jsme se s kamarádkou o flašku vína, jestli to vydržíme. Z pudu sebezáchovy jsme určily jako den D (vlastně den Ano) sobotu, abychom v neděli měly dostatečný prostor pro případnou rekonvalescenci.

Když jsem to dceři ráno oznámila, začala výskat radostí a opakovaně se mě ptala: “To jako fakt? To jako vážně řekneš na všechno ano?” A pustila se do toho s vervou – první bylo, že si zaleze zpátky do postele a já jí donesu snídani. Dopoledne se místo uklízení domácnost změnila ve velkou hernu, protože se v obývacím pokoji stavěl stan a kolem džungle. Jestli si myslíte, že jsem mohla uklízet, tak nikoliv, byla jsem za hlavní šelmu! Na oběd jsme jeli do McDonalds, po kterém jsme museli do kina na poslední novinku (animovaná pohádka o rodině kostlivců), samozřejmě v doprovodu popcornu. No, sázka je sázka. Po kině jsme jeli blbnout do dětské herny. Večer se výsledek dnu splněných přání ukázal brzo – po posledním přání dívat se dlouho na televizi dcera odpadla v osm. Já dost krátce po ní s myšlenkou, jak se v neděli vrátím k normálu a začnu zase říkat “ne”. A víte, co vám řeknu? Použila jsem ho, ale podstatně méně než normálně – uvědomila jsem si, že i když máme povinnosti, tak život je moc krátký na to, aby všechno bylo ne. A ono není od věci říct někdy ano na ty ulítlé nápady, vlastně jsem si nakonec vyčistila hlavu i já a dcera mi před usnutím řekla: “Ty jsi ta nejlepší maminka na světě”.