„MĚLA SIS LÍP VYBRAT“ – článek Hospodářské noviny

„MĚLA SIS LÍP VYBRAT“ – článek Hospodářské noviny

SAMY SE STARAJÍ O DĚTI, VYJÍT MUSÍ S MÁLEM, VLASTNÍ POTŘEBY ODSOUVAJÍ STRANOU. PROBLÉMY JAKO CHYBĚJÍCÍ SOCIÁLNÍ BYDLENÍ, NEDOSTATEK KRATŠÍCH ÚVAZKŮ ČI MÍST VE ŠKOLKÁCH NA SAMOŽIVITELKY DOPADAJÍ NEJVÍC. K TOMU JE OKOLÍ NAVÍC ČASTO ODSUZUJE.

Na co musí zapomenout svobodná matka malého syna, které zbývá tisícovka na měsíc? „Na sebe,“ odpovídá bez přemýšlení dvaatřicetiletá Denisa P. „Hodně omezit jídlo pro sebe, hlavně zajistit Jakuba,“ popisuje svou strategii, zatímco usměvavý dvouletý chlapec pobíhá po herně na okraji Prahy.
Neúplných rodin s jedním živitelem, většinou matkou, bylo v Česku v roce 2016 přes 166 tisíc. Celkem v nich žilo skoro 410 tisíc rodičů a dětí. Samoživitelky nejenže musí vyjít s málem – výživné od partnera mnohdy nedostávají vůbec nebo jen nepravidelně –, ale pouze na nich leží i výchova dětí. Často také čelí odsudkům ze strany okolí: mohou si za to samy, měly si lépe vybrat. Podle Českého statistického úřadu loni chudoba ohrožovala téměř třetinu žen, které jsou na péči o děti samy.
Situace Denisy a malého Jakuba je dnes o něco lepší. Matka začala pracovat z domova a není už závislá na dávkách, na něž někdy musela čekat nad rámec zákonných lhůt. Po zaplacení nájmu a dalších pravidelných výdajů dvoučlenné rodině už teď místo tisícovky měsíčně zbude zhruba 3500 korun.
Tři tisíce posílá Jakubův otec. Jinak se ale angažovat nechce. „Všude si mě zablokoval. Neakceptoval konec vztahu. Radši to uzavřel tak, že nechce vidět ani jednoho,“ říká Denisa. S dnes již bývalým partnerem se vídala asi tři měsíce, když zjistila, že je těhotná. „I proto, že jsem věřící, bych nedokázala dát Kubíčka pryč. Také ze zdravotních důvodů bych to neudělala. Přece jen jsem starší, a kdybych šla na potrat, už bych pak nemusela mít žádné dítě,“ vysvětluje.
Dvojice se rozhodla, že to spolu zkusí. Denisa se k partnerovi nastěhovala. Pak ale, jak říká, začal psychický teror. Nastávající otec byt údajně vybavil kamerami, aby svou přítelkyni mohl sledovat. Zakazoval jí stýkat se s přáteli i rodinou. „Říkala jsem si, že po porodu se to třeba změní. Tak jsem zůstala,“ popisuje Denisa. Změna ale nepřišla. Poslední kapkou pro ni bylo, když v synově postýlce začal poplašně houkat monitor, který sledoval novorozencův dech. „Normální člověk se lekne a běží k dítěti. On ani nevstal. To už jsem věděla, že je to celé špatně,“ vzpomíná samoživitelka.
Od partnera se přestěhovala k rodičům. Ti ale mají velmi malý byt a žena s dítětem tam nemohla zůstat dlouho. Začala proto hledat místo v pražských azylových domech, jenže čekací doba byla 20 měsíců. Nakonec měla Denisa štěstí. Dostala se do obecního bytu, kde platí osm tisíc měsíčně. „Kdybych měla nájem třeba 16 tisíc, jak je v Praze obvyklé, tak jsem v minusu,“ podotýká.

Velká pomoc neziskovky

Tíživá finanční situace ji naučila šetřit a dělat zásoby. „Když vidím kuře za 49 korun, okamžitě si ho nakoupím a udělám z něj spoustu porcí: obědy, večeře, polévky,“ vyjmenovává. Synovi se snaží dopřát co nejvíc. Pro ni samotnou jsou pak běžné věci jako třeba kosmetika nedosažitelný nadstandard. „Řasenku jsem neviděla od Kubova narození, šetřím i na šamponu,“ říká. Před narozením syna přitom pracovala v bankovnictví a byla zvyklá na jiný život. „Člověk vydělával nějaké peníze, mohl kdykoli jet někam na výlet, na dovolenou. Nemusel řešit existenční problémy,“ vzpomíná.
Do původní práce se zatím vrátit nemůže, protože by jí neměl kdo pohlídat syna. Do běžné školky ho nevezmou, protože v nich není místo. Obzvlášť pro dvouleté děti, o něž je náročnější se postarat. A soukromá školka je pro samoživitelku zcela mimo finanční možnosti.
Denisa nyní z domova pracuje jako projektová manažerka. Zaměstnal ji Klub svobodných matek, který samoživitelkám pomáhá různými způsoby. Neziskovou organizaci loni v listopadu založila Dana Pavlousková. Také samoživitelka. Stará se o dceru na prvním stupni základní školy. „Já osobně jsem lidově řečeno v pohodě. Mám práci, mám kde bydlet a v rámci možností to zvládám. Ne všechny maminky ale mají takové štěstí. Proto mě napadlo je zkusit sdružit na jednom místě,“ vysvětluje Pavlousková, proč se rozhodla si k práci v oboru PR a marketingu přibrat ještě řízení neziskovky.
Začala na Facebooku. Profil klubu už sleduje asi sedm tisíc lidí, v uzavřené skupině pak je asi pět tisíc žen v podobné situaci. Neziskovka přerozděluje pomoc, již posílají nejen samoživitelky, které jsou na tom lépe, ale i dárci „zvenčí“. Jde o peníze, oblečení, kočárky. Občas někdo matce zaplatí dovoz potravin nebo zdarma nabídne místo v soukromé školce.
Pavlousková ale chce ženám hlavně pomoci postavit se na vlastní nohy. Založila proto e-shop, v němž pět matek prodává své výrobky. Samy si vydělají a z „přirážky“ v symbolické výši může klub platit ve školách a školkách obědy dětem některých samoživitelek. „Naším cílem není maminky vzdělat v tom, jak pobírat dávky. Naopak, chceme je aktivizovat,“ vysvětluje Pavlousková.

Problémy s bydlením a výživným

Ve spolupráci se známými osobnostmi, třeba novinářkou Norou Fridrichovou nebo zpěvačkou Martou Kubišovou, klub natočil video, které mělo na problémy samoživitelek upozornit. Vystoupila v něm i válečná reportérka Markéta Kutilová, která se už čtyři roky sama stará o dceru. Ta právě nastoupila do první třídy. Kvůli tomu Kutilová požádala o zvýšení výživného, které dosud činilo dva tisíce korun. Otec v reakci na to začal chtít střídavou péči. Kutilová to považuje za účelový krok. „Soud vůbec neřešil mou žádost o zvýšení výživného. Už se řeší jenom střídavá péče. A úřady nezajímá, jak se otec choval dosud,“ tvrdí Kutilová.
Od partnera s dítětem utekla narychlo. Bydlení tehdy našla jen shodou náhod. „U nás v Poličce neexistuje obecní bydlení pro matky v nouzi. Bylo by skvělé, kdyby každé město takový program mělo,“ říká.
V Česku se řadu let mluví o státem garantovaném sociálním bydlení, které by mohlo pomoci nejen samoživitelkám. Potřebný zákon ale zatím politici neschválili. Současný premiér Andrej Babiš ho nakonec prosazovat nebude. Místo toho chce investovat do výstavby dostupného bydlení. Parametry sociálního bydlení se prý do projektu překlopí. Vláda je ale zatím nekonkretizovala. Dlouho se diskutuje také o zálohovaném výživném, které by stát matkám posílal místo neplatičů a po těch ho pak vymáhal. Kritici ho označují jen za další sociální dávku. Šéfka neziskovky Pavlousková s tím nesouhlasí. „Stát prostřednictvím soudu řekl, že mám na něco nárok. Abych dítě mohla vychovávat, stanovil mi výživné. Pak už ale nedotahuje, abych ho skutečně dostala,“ říká Pavlousková. Připomíná, že podle průzkumu klubu mezi více než tisícovkou osamělých matek výživné nedostávají tři z deseti. Průměrná výše alimentů je dva tisíce korun, ukázal průzkum.
Pavlousková ale zná i případ, kdy soud přiznal na čtyřleté dítě výživné ve výši 250 korun měsíčně. „To dáte v Praze za oběd, když to přeženu,“ zlobí se a kritizuje otce, kteří ve snaze srazit výživné co nejníž pracují na černo a majetek přepisují na své rodiče.
„Vídáme i rozsudky, kde soud určí výživné ve výši padesáti korun. To musí matku hned na začátku hodit úplně na dno,“ myslí si Iveta Novotná, ředitelka projektu VašeVýživné.cz, který rodičům samoživitelům bezplatně pomáhá s vymáháním alimentů. Podle ní by stát měl určit nějakou minimální výši výživného, které by se soudy musely držet.
Vymáhat alimenty je obtížné. „Jednou z překážek je placení soudních výdajů ze strany vymáhajícího rodiče v případě, že není z čeho výživné vymáhat, nebo pokud spor prohraje,“ upozorňuje Halka Jaklová, která v organizaci Aperio pracuje se sólo rodiči.
Kromě zlepšení dostupnosti předškolní péče a navýšení rodičovského příspěvku teď chystá s podporou v koalici ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) návrh zákonné úpravy zálohovaného výživného.
„Samozřejmě si uvědomujeme, že se jedná o zákon, který řeší důsledky, a ne příčiny toho problému, jenž spočívají ve špatné vymahatelnosti práva. Pro nás je nejpodstatnější především to, aby matky samoživitelky nemusely strádat a aby mohly zajistit svým dětem důstojné životní podmínky,“ uvedla mluvčí ministerstva Barbara Hanousek Eckhardová. Součástí návrhu mají být opatření, která zlepší oblast stanovování a vymáhání alimentů. Ministerstvo odmítá, že by institut zálohovaného výživného ještě povzbudil otce v tom, aby na své děti nic neplatili. Plánuje do návrhu zařadit i to, že neplatícímu rodiči by se dluh vůči státu zvedl o 10 procent.

Děti mají právo na rovné podmínky

Jaklová z Aperia by ale místo zálohovaného uvítala rovnou náhradní výživné. „Náhradní výživné je spíše formou dávky, kterou stát vyplácí všem, kdo z nějakého důvodu nemají a potřebují, a pak vymáhá jen tam, kde je to možné,“ vysvětluje Jaklová s tím, že by to pomohlo rodičům, jejichž bývalý partner je třeba ve vězení.
Například podle lidovce a zlínského hejtmana Jiřího Čunka by ale stát za neplatiče alimenty ženám posílat neměl. „Pokud se žena špatně rozhodla, s kým mít dítě, musí nést následky,“ prohlásil loni Čunek v týdeníku Echo. Pavlousková z Klubu svobodných matek takové argumenty považuje za rouhání. „Nikdy nevíte, jak vás život semele,“ říká.
Denisa z úvodního příběhu přiznává, že názory senátora Čunka a dalších se neposlouchají dobře. Svého dílu odpovědnosti se nijak nezříká. Otěhotnět po třech měsících vztahu neplánovala. „Syn si ale přece tenhle život nevybral. Podle mě mají všechny děti právo na stejný start,“ myslí si matka. Udělala by něco jinak, kdyby to šlo? „Nic. To bych pak přece neměla Kubu,“ říká s tím, že to si nedovede vůbec představit.

Originál článku zde: https://archiv.ihned.cz/c1-66287250-chudoba-ohrozuje-podle-statistiku-kazdou-treti-matku-samozivitelku-vic-nez-stat-jim-zatim-pomahaji-neziskovky