Jméno autora:Dana Pavlousková

Od začátku roku jsme pomohli 420 sólo rodinám

Od začátku letošního roku se nám podařilo díky štědré podpoře dárců pomoci rodinám sólo rodičů částkou 5,4 milionu korun. Jen v srpnu jsme rozdělili podporu ve výši 697 162 Kč, která pomohla rodinám zvládnout nejen náklady spojené s prázdninami, ale také přípravu na nový školní rok. Letní tábory přinesly stovky zážitků Letní prázdniny jsou pro děti obdobím radosti, dobrodružství a nezapomenutelných zážitků. Pro rodiče samoživitele ale často představují i velkou zátěž – nejen proto, že během dvou měsíců musí zajistit hlídání, ale také kvůli nákladům na dětské tábory a volnočasové aktivity. Právě proto jsme i letos pomáhali s financováním prázdninových aktivit pro děti, aby mohly prožít léto jako jejich vrstevníci. Díky štědrým dárcům se nám podařilo podpořit přes stovku dětí, které odjely na letní tábory. Z dopisů a zpráv rodičů víme, jak moc tato pomoc znamená – nejen pro děti, ale i pro jejich maminky a tatínky, kteří na vše zůstali sami. Poděkování od rodičů, která patří hlavně vám, našim dárcům: „Chtěla bych moc poděkovat Klubu za příspěvek na tábor pro naši Elišku. Sama bych jí takový týden plný zážitků letos nemohla dopřát. Přijela domů unavená, ale nadšená, vyprávěla jednu historku za druhou a už teď se ptá, jestli pojede i příští rok. Děkujeme, že jste jí umožnili zažít krásné prázdniny. ❤️“ „Obrovské díky za finanční podporu na tábor pro našeho Davídka. Pro nás je každá taková pomoc opravdu znát a díky ní mohl strávit část prázdnin mezi dětmi, užít si spoustu her a hlavně si najít nové kamarády. Moc děkujeme.“ „Za naši rodinu bych chtěla poslat velké poděkování za příspěvek na tábor pro Tomáška. V letošním roce bychom si jeho účast sami jen těžko mohli dovolit, takže nám vaše pomoc opravdu moc pomohla. Děkujeme, že pomáháte rodinám jako je ta naše.“ Back to school – návrat do školních lavic V polovině srpna jsme zahájili náš program Back to School, v jehož rámci pomáháme s nákupem školních pomůcek a výbavy na nový školní rok. I tentokrát jsme podpořili přes stovku dětí, aby do školy mohly vyrazit vybavené a bez zbytečných starostí. Velké poděkování proto patří společnosti Wiky za školní potřeby, aktovky, penály a další vybavení, které jsme mohli předat dětem z rodin sólo rodičů. Díky této spolupráci jsme opravdu mohli pomoci ještě více dětem a zajistit, aby do školy nastoupily s výbavou, kterou potřebují. Moc si vážíme toho, že se Wiky rozhodla stát součástí našeho programu a pomoci tam, kde má materiální podpora velmi konkrétní a okamžitý dopad. Poděkování patří také společnosti Topgal za darované repasované školní batohy. I díky nim jsme mohli vybavit další děti a jejich rodičům alespoň částečně ulevit od výdajů, které začátek školního roku přináší. Za finanční podporu moc děkujeme ČSOB, které si velmi vážíme nejen za dlouhodobou a opakovanou podporu, ale především za důvěru, kterou v nás má. Díky jejich pomoci můžeme podpořit ještě více rodin, které naši pomoc potřebují. Poděkování patří také Providentu za finanční podporu a všem dárcům, kteří přispěli do naší sbírky na Donio. Každý příspěvek nám pomáhá dostat pomoc k dalším dětem a jejich rodičům. ❤️

Idnes.cz: Matka má nalepku, otec je hrdina. Na samoživitele se nehledí stejně, říká odbornice

Levnější nájem výměnou za intimnosti, obavy ze ztráty zaměstnání a počítání každé koruny. Pasti na rodiče samoživitele číhají podle Dany Pavlouskové z Klubu svobodných matek prakticky na každém rohu. A společnost navíc podle ní stále nahlíží rozdílně na matky a otce samoživitele.   Je brzy ráno. Děti ještě spí, ale Gabriela už jim připravuje svačiny a chystá se do práce. Potřebují vyrazit ideálně bez zpoždění, protože každá minuta navíc může znamenat problém. Pracovní den samoživitelů provází jedna společná obava, telefon ze školy nebo školky „Péťovi není dobře, přijeďte si pro něj.“ Jenomže kdo? Co na to zaměstnavatel? A co potom výplata nebo nájem? Po návratu domů přitom pracovní den zdaleka nekončí. Rodič samoživitel začíná druhou směnu. A když se něco pokazí, častokrát není komu zavolat. Právě v tom podle ředitelky Klubu svobodných matek Dany Pavlouskové spočívá jeden ze základních problémů. „Achillova pata samoživitelství je, že ten člověk je jeden. Je to tvrdý boj něco za něco,“ říká. Maminka Gabriela z Pardubicka má oproti jiným rodičům výhodu, že její zaměstnavatel je k samoživitelkám vstřícný, většinovou část práce může dělat z domova. Ani tak ale není vždy jednoduché skloubit ji s péčí o dvě děti. Nejednou přijela kvůli zdržení v práci do družiny na poslední chvíli. „Pracovní dobu mám flexibilní, ale jsou dny, kdy to prostě nejde. Stávalo se, že jsem přijela do družiny třeba s dvouminutovým zpožděním a obě děti už tam byly poslední. Družinářka mi pohrozila, že pokud se to bude opakovat, bude to řešit OSPOD. Cítila jsem se hrozně,“ popsala redakci iDNES.cz. Mnohem tvrdší zkušenost má maminka z Orlickoústecka. Po mateřské narážela při pohovorech na otázky ohledně dětí a hlídání. „Rozesílala jsem životopisy, chodila na pohovory a vše se zdálo být v pohodě, ovšem do chvíle než jsem řekla, že mám dítě. Vždy mi jen řekli, že se ozvou. Pak už se nikdo neozval,“ vzpomíná žena, která si přála zůstat v anonymitě. Práci nakonec našla. S příchodem podzimu ale začal syn marodit stále častěji. „Po několikátém ošetřováku si mě zavolal vedoucí a řekl mi, že pokud to takhle půjde dál, rozloučíme se. Propadla jsem panice, nemohla jsem o tu práci přijít. Platila jsem byt, školu a hromady dalších výdajů,“ popisuje. Situace zašla tak daleko, že ze strachu o pracovní místo posílala syna do školy i ve chvíli, kdy se necítil nejlépe. „Zpětně je mi z toho na nic. Stejně to vždy dopadlo tak, že jsem s ním o dva dny později doma zůstat musela, protože měl horečky,“ dodává. Právě podobný začarovaný kruh podle Pavlouskové rodiče samoživitele často dostává do finančních problémů. Vydělávají, aby pokryli běžné výdaje, ale na rezervu už nezbývá.   „Většinově je to finanční rozpočet nula od nuly pojde. Například matka samoživitelka vydělá maximum, aby pokryla veškeré výdaje, ale co vydělá, to zase vydá. Pak stačí jeden nečekaný výdaj, například rozbitá pračka a najednou je průšvih,“ říká. Podle ní přitom není namístě automaticky mluvit o finanční negramotnosti. „Lidé mají často tendenci říkat, že si má ten rodič našetřit, ale ono opravdu není z čeho ty finanční rezervy vytvářet,“ dodává. Počet žádostí o pomoc neklesá Právě tady se podle Pavlouskové ukazuje jeden z největších paradoxů samoživitelství. Nejde jen o peníze nebo nedostatek času. Rodiče se potýkají také s tím, jak na ně nahlíží společnost. Matky a otcové nejsou posuzováni stejně. „Když vedle sebe postavíme matku samoživitelku a otce samoživitele, u matky se automaticky lehce zvedne obočí. Otec samoživitel je naopak pro mnohé hrdinou. Společnost je rozhodně neměří stejným metrem,“ řekla a zároveň doplnila, že mezi lidmi stále přetrvává představa, že si za svou situaci mohou matky samy, ačkoliv tomu tak vůbec být nemusí.   Na organizaci se přitom neobracejí jen matky, ale i otcové. Ti však tvoří přibližně jen tři procenta. „Je velmi alarmující, že počet žádostí o pomoc neklesá. Dnes se na nás obrací zvýšené procento lidí, které by třeba ještě rok zpátky nenapadlo, že se v podobné situaci ocitnou,“ přiblížila ředitelka Klubu svobodných matek, který dlouhodobě pomáhá rodičům samoživitelům. Celý čánek ZDE. zdroj IDNES.cz

Přejít nahoru